Interakci s jinými autory lze vést různými způsoby. Jeden z těch méně hodnotných  si pro sebe označuju jako „plzeňský dloubák“. Setkal jsem se s ním v publikacích kolegů z plzeňské právnické fakulty.

Stává se, že jsme adresátem naléhavé prosby či žádosti, které nemůžeme vyhovět. Někdo po nás zoufale žádá něco, co není v našich silách, jde mimo naši kompetenci anebo úplně překračuje hranice možného. Autor prosby to často ví či alespoň tuší...

Všichni autoři mají jedno společné. Neměli, a pokud měli, tak úspěšně překonali, autorský blok. Každý z tvůrců někdy prošel stadiem blokády spojeným s pocitem tísnivého rozladění. Jako kdyby na klávesnici leželo neviditelné sklo.

Identita autorů i recenzentů je v Časopise pro právní vědu a praxi zahalena dočasným tajemstvím. Po dobu recenzního řízení ji znají pouze dva lidé a ani jeden z nich není šéfredaktor. Anonymitu autorů v naší redakci obvykle udržíme, pravda někdy za cenu komických situací, které ovšem potvrzují funkčnost systému, a navíc, jejich popisem můžeme bavit publikum, třeba na konferencích nebo vánočních besídkách. 

Při výuce, a neplatí to jen pro výuku práva, někdy narazíme na jeden delikátní problém.

Na semináři nebo přednášce vyučující uvede, že literatura i aktuální judikatura dovozují nějaký konkrétní závěr. Je obhajitelný, dobře argumentovaný a ...

...

Před lety jsem se zúčastnil porady na jistém ministerstvu. Na setkání, které se týkalo spotřebitelského práva, byl přítomen i slovutný český advokát. Poté, co se dostal ke slovu (a to netrvalo dlouho), začal přítomné přesvědčovat o potřebnosti „soukromých rozhodčích soudů" - zvláště toho, ve kterém působil jako rozhodce...

Anne Ancelin Schützenbergerová v knize „Bolest mých předků mě provází. Transgenerační přenos v terapii“ píše o zvláštní zkušenosti, kterou učinila jako terapeutka v tuniském Maghrebu.

Závist je žahavá emoce. Zmocní-li se nás její chapadla, trpíme. V zoufalé snaze uniknout palčivé bolesti, kterou v nás vyvolal výkon či štěstí jiného, někdy uhneme  do destruktivní slepé uličky: rozhodneme se předmět naší závisti popřít či devalvovat. Upřeme hodnotu tomu, komu závidíme. Závist je najednou pryč...

Odborné právnické články a knihy si dnes sotva představíme bez poznámek pod čarou. Ač jsou vysázené menším písmem a umístěné na periferii, mají poznámky nezanedbatelné důsledky.

U ústních zkoušek, např. u státnic, někdy zazní slova „to kdyby slyšel profesor N!“ (za N si dosaďte jméno nějaké fakultní autority, obvykle staršího kolegu zkoušejícího). Následuje dramatická pauza, kterou ukončí velkorysé hodnocení zkoušeného.