Fin
Před měsícem jsem jel vlakem na konferenci do Prahy. Připravoval jsem prezentaci a potřeboval jsem přesný název akce. Zadal jsem tedy AI, aby ji vyhledala.
Výsledek překvapil.
Ta potvora dokonce shrnula závěry mého příspěvku a provedla jeho hodnocení (prý byl dobrý až velmi dobrý).
Na chvilku jsem znejistěl. Velmi znejistěl. Začal jsem horečně kontrolovat maily s organizátorem. Mám správné datum?
Rozhlížel jsem se nenápadně kolem sebe, ale lidé ve vagónu vypadali pořád stejně. Uličkou neprošla laň a strop vagónu se nezměnil v noční hvězdnou oblohu.
Vlak se v poklidu sunul dál a tak jsem usoudil, že moje realita zatím ladí s okolím.
Halucinující AI mi připomněla vtípek, který kdysi provedla německá televize ARD v pořadu „Verstehen Sie Spaß?“. Obětí byl známý literární kritik Marcel Reich Ranicki.
Ranicki jel se svým kolegou na literární večer někde v Bavorsku. Jejich vůz projel mléčnou mlhou a vynořil se ve „Finsku“: všude byly finské nápisy (ukazatel na Helsinky), na benzince byly finské noviny datované na zítřek a finské pivo, obsluha komunikovala finsky a další herci úspěšně hráli „finské“ policisty. Ale hlavně: v „zítřejších" finských novinách byla zpráva o přednášce, na kterou Ranicki jel!
Celé to muselo dát strašnou práci.
Ranicki byl očividně vyveden z míry: pár minut byl tento "Literaturpapst" zjevně v neuchopitelném meziprostoru. Ego se otřáslo. Hell-sink-key.
U mě to naštěstí (nebo bohužel?, spíš bohužel...v té derealizaci je totiž něco svůdného, termíny najednou neplatí) trvalo jen sekundy. Pak jsme dojeli do Prahy.
Přednáška se vcelku povedla, přesně podle předpovědi. Historka s AI byla vděčně přijatým zahajovacím vtípkem a i potom to šlo dobře.
Jako kdybych na to téma nepřednášel poprvé.