Diskuse o (ne)dobrovolném využití podobizen politiků a jiných prominentů v reklamě obohatil v loňském roce docela zajímavý případ posuzovaný Vrchním zemským soudem v Drážďanech.

Koncem minulého roku rozhodoval německý Bundesgerichtshof (ve věci I ZR 104/17) o tom, zda mohou muzea zakázat svým návštěvníkům fotografování. Spor byl veden mezi Reiss-Engelhornovým muzeem v Mannheimu a Wikipedia Fondaution (a její německou dcerou).  Jeden z návštěvníků nerespektoval piktogramy ani cedulky zapovídající pořizování fotografií a záznámů a fotografie, které v rozporu s těmito zákazy pořídil, publikoval pro širokou veřejnost na Wikimedia Commons.

Pamatujete na zpětné projektory? "Meotar" jsme jim říkali, což je mimochodem hezká ukázka už téměř zdruhovělého individuálního firemního označení kdysi dominantního výrobce. Zpětné projektory fungovaly analogově: přednášející položil na skleněnou plochu průsvitku a projektor ji pak promítal na stěnu. Na konferencích jsem se těšil (Freude) na tuto scénku. 

Zemský soud v Berlíně v květnu tohoto roku vydal rozsudek, ve kterém se zabýval skrytou reklamou v rámci sociální sítě Instagram. Blogerce Vreni Frost svým rozsudkem ze dne 24. května 2018, sp. zn. 52 O 101/18 soud uložil povinnost zdržet se prezentace komerčních sdělení bez jasného označení jejich komerčního charakteru. Vreni Frost, která má na Instagramu 50 tis. sledujících, navrhovatel (spolek Verband Sozialer Wettbewerb) vytýkal, že ve svých příspěvcích používá linky odkazující na internetovou nabídku výrobců. To je podle spolku skrytou reklamou (Schleichwerbung), neboť není jasně oddělen obsah redakční od obsahu komerčního. Verena Frost se bránila tím, že za odkazy na stránky výrobců neobdržela žádnou odměnu a jednotlivé posty tak nemají obchodní charakter.

Mezera ve smluvních konstrukcích může být důsledkem neúčinnosti nebo neplatnosti některých dílčích ujednání. Bdělé smluvní strany proto do smlouvy zahrnou i ustanovení, která výslovně počítají s počáteční nebo následnou mezerovitostí smlouvy.

Potvrdí to většina herců: lépe se hrají záporné role. Ta možnost rozehrát před publikem své stíny má v sobě něco omamně lákavého... A potvrdí to většina komentátorů právních předpisů: lépe se píše o předpisu vadném, plným chyb a kazů. Ta možnost rozehrát před publikem své stíny má totiž v sobě něco omamně lákavého...

Problematika označování výrobků, zvláště v oblasti potravinářství, obvykle nepatří mezi témata, která bychom mohli označit za intelektuálně vyzývavá. To platí v plné míře i pro značení tak specifického produktu, jakým je víno. Zdánlivě čistě technická oblast „práva cedulí a vizitek“ - u vín a vinných nápojů formalizovaná v rozsáhlých kasuistických českých a zejména evropských předpisech – však občas přinese doktrinálně velmi zajímavé otázky a výkladové spory s přesahy do jiných, domněle či skutečně, „významnějších“ odvětví.