Každý podzim v předmětu Právo cenných papírů hrajeme takovou zvláštní hru. Studentům ji avizuju jako Kurz perverzní směnečné tvořivosti.
Začínám příběhem, který se skutečně stal.
To bylo tak. Jednoho tmavého podzimního večera vstoupil do mé kanceláře nenápadný muž střední postavy. Byl oblečený v šedém popelavém obleku a pod paží držel několik bílých papírů počmáraných zelenou propiskou. Očima živýma jako hejno piraň v dávno zapomenutém akváriu se rozhlédnul po místnosti a pak neobratně, způsobem, který prozrazoval nějakou tělesnou vadu či zranění, umístil své tělo na židli u kruhového stolu pro návštěvy. Posadil jsem se naproti němu. Muž vydechl a vzduchem krom jemné vůně tabáku projela vlna slovácké žoviálnosti. Idu za vama jako za tým největším odborníkem na směnky, začal a ťukal u toho klouby prstů do stolu, což dodávalo jeho slovům jakési osudové naléhavosti. Sakra, řekl jsem já, ovšem skoro neslyšně… a neznatelně jsem poodjel na své kolečkové židli od stolu. Takové zahájení nevěští nikdy nic dobrého…
No dobře, dobře, zkrátím to.
Tak znovu.
Jednou do mé kanceláře na fakultě napochodoval chlap. Potřeboval bych směnku, která bude neplatná. Proč neplatná, ptám se. No, víte, tož, prostě, já bych chcel směnku, která bude neplatná - ale tak, aby to nepoznal finančák, víte, haha.
Aha.
Tak na shledanou.
Schůzka skončila do minuty.
Ale i nežité pasáže našich životů lze zužitkovat, k trápení sebe či druhého třeba... anebo ve výuce, pokud máte to štěstí, že můžete někoho učit.
Studentům od té doby na semináři z náležitostí směnky dávám zadání, které převrací (perverto) můj vlastní příběh - či vlastně nepříběh - do verze, ve které spolupracujeme na daňové „optimalizaci“.
Zadání zní nějak takto:
Připusťte si, že nemáte morální zábrany (ani strach) a „klientovu“ přání bez uzardění vyhovíte. Vytvořte tedy směnku, která nebude platná, ovšem důvod neplatnosti nesmí být banální. Nechcete přeci, aby jej odhalil finanční úřad a to nejsou žádní hlupáci. A protože jsme na semináři, můžete odvést pozornost „vadami“, které ve skutečnosti problematické nebudou (použijte bílého psíka či celou smečku bílých psíků). A představujte si toho napáleného úředníka z finančního úřadu.
Jde to celkem rychle. Hotové směnky pak rozdělím mezi studenty.
V tu chvíli se kurz směnečné perverzní tvořivosti mění na hru „nenechte se napálit“. Studenti posuzují výtvory svých kolegů a snaží se najít chybu. Někdy ve směnkách žádné nejsou, směnky jsou formálně v pořádku, což vede k jistému pobavení všech (krom autora).
Když už mě to zadání nudí, lehce jej pozměním. Variantně vycházím ze zkušenosti jednoho známého ze Slovenska, který také učí směnečné právo. Před lety chtěl na benzinové pumpě platit kartou, nefungoval však terminál. Nemaje hotovost, nakonec se dohodnul s pumpařem, že mu k zajištění platby za benzín vystaví vlastní směnku. Počkej, ptal jsem se, tys fakt vystavil směnku!? Hej, potvrdil to s potutelným výrazem kolega. A pak dodal, vieš Jozef, ona nebola tak úplne platná.
Studenti pak dostanou stejné zadání, jenom teď nemá být tím „napáleným“ finanční úřad, ale obsluha benzinové pumpy.
Zvláštní, kolik energie a tvořivosti bez hranic přinese jen lehký dotek se Stínem. Vnitřní netvor (který v budoucnu možná vyhoví i podstatně hrubějším žádostem klientů), je zdrojem jiskřivé invence. V každém semináři se objeví něco zajímavého a originálního. Netvoři jsou tvořiví.
Na konci semináři pak žertem říkám, vystupte z té role, nezapomeňte si vystoupit! Včera jsem na to ale u dvou seminářů zapomněl.
Dávejte proto prosím velký pozor. Do tří let ti netvoři nastoupí do praxe. Jsou schopní všeho a je jich zhruba padesát.
________
Thank you for rating this article.