U ústních zkoušek, např. u státnic, někdy zazní slova „to kdyby slyšel profesor N!“ (za N si dosaďte jméno nějaké fakultní autority, obvykle staršího kolegu zkoušejícího). Následuje dramatická pauza, kterou ukončí velkorysé hodnocení zkoušeného.
Student je slovy „to kdyby slyšel..“ zván na výlet do alternativního vesmíru, umělého dramatu s fantazijním bubákem, které je jednou z nekonečných variant trohúhelníku oběť - pachatel - zachránce.
K čemu to celé je?
Smysl inscenace je dvojí: vyvolat kontrast (to byste koukal, kdyby...) a získat souhlas (buďte rád, že...).
Student má být zahanben a odzbrojen - vždyť jinde to mohlo být mnohem horší. Srovnáním s N zkoušející zvýrazní svou dobrotu a mírnost. Současně však uzná autoritu N, včetně jejího nároku na zvýšenou přísnost, kterou si asistent přeci ještě nemůže dovolit.
Zkoušený si má představit horor, kterým by musel projít, pokud by na místě zkoušejícího seděl N. Jistě by jej rozsekal svou šavlí ukovanou z opovržení k ignorantům.
Žádný strach, v temnotách již poblikává čelovka záchranáře. Ne, zkoušející nebude jako profesor N, má v sobě více smířlivosti a nad neznalostí studenta přimhouří oko.
Je v tom až jakési dojemné spiklenectví: pšššt, tiše děti, ať nám sem ten bubák nevleze.
Obrázek od Vicki Nunn z Pixabay
Thank you for rating this article.