FESTINGER, Leon, Henry W. RIECKEN a Stanley SCHACHTER. Když se proroctví nesplní: studie skupiny, která předpověděla konec světa. Přeložila Hana ANTONÍNOVÁ. Praha: Portál, 2021. ISBN 978-80-262-1796-1.

Smutné čtení pro každého, kdo ztratil milovaného v bludišti pokleslé esoteriky přesvědčené o brzkém konci světa. Na příkladu konkrétní skupiny z padesátých let minulého století v USA sledujeme důsledky představ o blížícím se příchodu „toho" dne (kdy vstoupíme do zlatého věku, radikální transformace nebo páté dimenze, přivítáme mimozemšťany či zažijeme cokoliv podobně zásadního pro lidstvo).

Mrazivé čtení odhaluje sugestivní model, jenž se replikuje už několik tisíc let, a je veselý jako konec dětské křížové výpravy ve středověku. Spása a pozvednutí lidstva je přitom vždy velmi blízko, blizoučko, jen pár let, vždy ještě za života přesvědčeného...už, už na dosah. Jakoby lidská mysl odmítala připustit, že smysl pobytu tady na Zemi nemusí být až tak zásadní - a žádného kopernikovského obratu se za jeden život nakonec nedočkáme - tak, jako se nedočkaly generace před námi a ta pravá transformace se má odehrát v nás, nikoliv v okolních kulisách.

Podstatou přesvědčení o konci světa je často pýcha zasvěceného, který jako jeden z vybraných rozumí světu okolo a větří jeho zánik. Život se mu tím změní v cílovou rovinku, se kterou je ovšem potíž. Jakmile skončí, začne druhá, a tak dále… aniž by zasvěcený tušil, že tím běhá v kruhu.

Odpojení od reality ale znamená mj. i ztrátu kontaktu s její magií. Přesvědčení se stává márnicí pro živé, kteří svůj život promrhají čekáním na den D... jakoby snad mohli realitu kontrolovat tím, že se od ní odvrátí.

Z běžných ústrků života se stává osudový boj s mezigalaktickým přesahem – nepřátelé jsou ilumináti, reptiliáni a podobná nepřátelská havěť, kterou vidí (tj. kolektivně projikují) opravdu jen ti vyvolení.

Kniha odhaluje obecný vzorec všech esoterických bludů, v jehož základu je fascinace (slunovratovými či jinými příhodnými) daty a nezměrná duchovní pýcha odmítající připustit chybu.

S ní souvisí snaha uniknout bolestivé kognitivní disonanci v situaci, kdy se běžná realita příliš rozchází s přesvědčením. Těch vyvolených a zasvěcených je na světě samozřejmě jen málo a téměř vždy je třeba, aby jejich počet dosáhnul určitého magického čísla (144 tis. například).

Pokud se komunikuje s vyšším vědomím, vždy jde o bytosti mimo astrál (ten je příliš nízký). A připustit, že nás tahá za nos astrální taškář čtvrté kategorie, je vyloučeno.

Mrazivé je čtení o tom, co se děje po marném uplynutí toho „rozhodného" dne. Deziluze roste úměrně investicím, které svému přesvědčení oběti bludu obětovaly. Ztráta zaměstnání a reputace, výprodej majetku v očekávání konce světa či rozbití rodiny, jsou příliš velkou a neúsnosnou daní za život v bludu blížícího se soudného dne.

Rozhodný termín se tak často posune s odůvodněním, že byl nesprávně spočítán. Nebo bude konce světa odložen či dokonce úplně odvrácen - např. právě činností vyvolených (tohle je mimořádně chytré: katastrofě a zániku světa jsme se vyhnuli díky duchovní činnosti těch, kteří tuto katastrofu předvídali a věřili v ni).

 

Několik výpisků:

(str. 9) Má-li člověk nějaké přesvědčení, je velmi těžké jakkoli jej změnit. Řekněte mu, že s ním nesouhlasíte, a on se odvrátí. Ukážete mu fakta a čísla, a on zpochybní vaše zdroje. Odvoláte se na logiku, a on nepochopí vaše stanovisko. (…) Ale lidská vynalézavost dokáže mnohem více než jen chránit vlastní přesvědčení. Předpokládejme, že člověk něčemu věří celým svým srdcem, že je své víře zcela oddán a že kvůli ní vykonal činy, které nelze odvolat. Představme si, že mu předložíme jednoznačný a nevyvratitelný důkaz, že jeho přesvědčení je mylné: co se stane? Jeho víra zůstane velmi často neotřesena a člověk je o své pravdě přesvědčen více než dříve. Někdy se dokonce stane, že začne s novým zápalem na svou víru obracet na svou víru jiné lidi.

(str. 13) Mesiášská nebo chiliastická hnutí obvykle vycházejí z předpovědi nějakých nadcházejících událostí.

(str. 40) Omezit nebo potlačit disonanci lze také tím, že členové hnutí zavírají oči před skutečností, že se proroctví nenaplnilo. Ale většina lidí, včetně stoupenců hnutí, je v kontaktu s realitou a nemůže potlačit nebo vymazat poznání nepopiratelné skutečnosti. Mohou se pokusit ji ignorovat a často to také dělají. Přesvědčí sami sebe, že datum bylo nesprávné, ale samotné proroctví se zanedlouho naplní, někdy dokonce stanoví nové datum...

(str. 95) Ztratila takříkajíc pevnou půdu pod nohama a chtě nechtě se dostala do situace, kdy musela věřit.

(str. 99) „Musím věřit, že 21. prosince přijde potopa, protože jsem utratila skoro všechny peníze. Odešla jsem z práce, odešla jsem ze školy a za byt platím sto dolarů měsíčně. Musím věřit.“ V oddanosti a odhodlání se Kitty nikdo nevyrovnal a žádný ze studentů ji nepřekonal. Zejména proto, že studenti neměli tolik příležitostí projevit svoje nadšení. Většinou bydleli ještě u rodičů a neměli žádnou finanční odpovědnost. Hlavním projevem jejich oddanosti bylo, že svému přesvědčení věnovali více času než studiu a jak odhodlaně bránili své přesvědčení před rodičovskými námitkami.

Thank you for rating this article.