Pamatujete na zpětné projektory? "Meotar" jsme jim říkali, což je mimochodem hezká ukázka už téměř zdruhovělého individuálního firemního označení kdysi dominantního výrobce. Zpětné projektory fungovaly analogově: přednášející položil na skleněnou plochu průsvitku a projektor ji pak promítal na stěnu. Na konferencích jsem se těšil (Freude) na tuto scénku. Muž - a byl to vždy muž - při přednášení jen tak mimochodem položil na projekční sklo své psací pero. To se vzápětí promítlo posluchačům 20x zvětšené na plátno a pobylo tam po celou dobu přednášky. Ty scénky (začínalo to už na gymnáziu) jsem si vybavil u jedné reklamy, která se stala předmětem posuzování slovenského samoregulačního orgánu pro "dozor" nad reklamou...

Zemský soud v Berlíně v květnu tohoto roku vydal rozsudek, ve kterém se zabýval skrytou reklamou v rámci sociální sítě Instagram. Blogerce Vreni Frost svým rozsudkem ze dne 24. května 2018, sp. zn. 52 O 101/18 soud uložil povinnost zdržet se prezentace komerčních sdělení bez jasného označení jejich komerčního charakteru. Vreni Frost, která má na Instagramu 50 tis. sledujících, navrhovatel (spolek Verband Sozialer Wettbewerb) vytýkal, že ve svých příspěvcích používá linky odkazující na internetovou nabídku výrobců. To je podle spolku skrytou reklamou (Schleichwerbung), neboť není jasně oddělen obsah redakční od obsahu komerčního. Verena Frost se bránila tím, že za odkazy na stránky výrobců neobdržela žádnou odměnu a jednotlivé posty tak nemají obchodní charakter.